Cisterciácký klášter Zlatá Koruna
Cisterciáky z nejvýznamnějšího rakouského opatství Heiligenkreuz sem roku 1263 povolal Přemysl Otakar II. jako oporu své moci proti Vítkovcům, kteří si v té době tvořili v jižních Čechách mocnou doménu. Přemysl Otakar II. daroval klášteru, který zde založil, údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Na Přemyslovo přání byl klášter podle této relikvie nazván Svatá Trnová Koruna (Sancta Corona Spinea). Na počátku 14. století došlo ke změně názvu na Zlatá Koruna. Klášter je položen na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Vltavou. Architektonické těžiště kláštera tvoří konventní kostel (trojlodní bazilika s příčnou lodí) orientovaný téměř na sever, k němuž se po jižní straně připojuje konvent s křížovou chodbou. Severně od něj stojí kaple Andělů strážných, k níž přiléhá tzv. malý konvent. Dále k severu následuje soubor budov opatství s pivovarem. Do jeho zadního nádvoří se vstupovalo od východu i západu gotickými branami. Nejstarší dochovanou stavbou je patrová kaple Andělů strážných z doby asi kolem roku 1370.
Otevírací doba
Datum
1.4. – 31.5 a 1.9. – 31.10.
1.6. – 31.8.
Úterý-Neděle
9.00 – 12.00 | 13.00 – 16.00
8.00 – 12.00 | 13.00 – 17.00
Černice
Černice leží 2 km jižně od Zlaté Koruny v nadmořské výšce 513 m. První písemná zmínka o ní je z roku 1315, kdy ji Bavor ze Strakonic daroval klášteru Zlatá Koruna za to, že v klášteře bude moci být pohřben. V roce 1787 po zrušení zlatokorunského kláštera byla obec připojena k panství krumlovskému. Raně gotický kostel sv. Máří Magdalény byl goticky přestavěn v letech 1483-1491 a věž kostela byla upravena roku 1818. Klášterní dvory u Černice produkovaly zemědělské produkty pro potřeby zlatokorunského kláštera.
Štěkře
Štěkřemi, které se nachází asi 1,5 km severně od Zlaté Koruny, začíná od jihu pás vesnic, kde se vzácně dochovaly svobodnické dvorce středověkého původu. Leží většinou na území krumlovského panství a tak nesou znaky rožmberské pozdní gotiky a renesance. Svobodnické usedlosti (usedlosti zemědělců úplně či částečně zproštěných povinností vůči feudálům) představovaly prosté objekty podobné poddanským stavením. Lišily se podstatně většími rozměry, klenutými vnitřky a uměleckou výzdobou. Ve Štěkřích se nachází pozdně gotický, v roce 1642 renesančně přestavěný svobodnický statek. Při výjezdu z vesnice směrem na jih stojí menší kamenný dům se zajímavým komínem. Na kraji vsi pod mohutným stromem stojí kamenná Boží muka s točeným sloupkem. Ze Zlaté Koruny je vesnice lehce přístupná turistickou cestou procházející kempem a sjízdnou pro kola, která od Vltavy stoupá prudkým svahem lesem nad údolí.
Dále na sever se v čp. 1 ve vsi Záluží nalézá pozůstatek dalšího dvorce z počátku 17. století – sklep a komora se střílnami. A v Radosticích ještě severněji stojí další svobodnický dvorec čp. 1 ze 16. stol s dochovaným pozdně gotickým portálem a renesančními sgrafity na fasádě.
Čertyně
Zde se zachoval zajímavý areál bývalého dvorce, později rozděleného na dvě usedlosti. Dnes jej připomínají dva klenuté pozdně gotické vjezdy s lomenými oblouky v čp. 10. V sousedním stavení čp. 11 stojí starobylá sýpka, štít usedlosti čp. 2 má renesanční prvky, zajímavá je též usedlost čp. 3. U cesty do Opalic stojí kamenná boží muka z r. 1608. Jádro Čertyně bylo v roce 1990 vyhlášeno vesnickou památkovou zónou.
Krnín
Krnín je celistvě dochovaná vesnice středověkého původu s malou návsí a selskými usedlostmi uzavřeného typu. Je mezi nimi i jeden z nejpozoruhodnějších a málo známých objektů – svobodnický dvorec čp. 3 pocházející z období okolo roku 1500 s původní gotickou tvrzí. V jeho areálu, uzavřeném dvěma branami s gotickými portály, je obytná budova, jejíž část tvoří blok komor v původním stavu včetně unikátní konstrukce lepence v podkroví. Další velmi starou budovou je pozdně gotický dvorec čp. 1 s renesančním sgrafitovým štítem. Krnín je vesnickou památkovou zónou.
Keltské oppidum Třísov
Keltské oppidum Třísov je jednou z nejvýznamnějších lokalit jihočeského pravěku a dnes je Národní kulturní památkou. Keltové, na českém území především kmen Bójů, dosáhli v průběhu 2. století př.n.l. vysoké společenské organizace, jejímž projevem jsou oppida, opevněná sídliště předměstského typu. V síti českých oppid zaujímají významné postavení lokality situované u Vltavy, z nichž nejjižněji položený je Třísov. Rozmístění těchto opěrných bodů kolem Vltavy souvisí s komunikací, která spojovala českou kotlinu s Podunajím a jižněji položenými oblastmi. Třísovské oppidum bylo vybudováno kolem poloviny 2. století př.n.l. ve strategické poloze u soutoku Vltavy s Křemežským potokem, největšího rozkvětu dosáhlo v 1. století před Kristem. Osídlení se rozkládalo na ploše 26 hektarů. Opevnění v podobě pásů valů se zachovalo na západní a východní straně oppida. Oppidu dominují dvě akropole v jeho severozápadním a jihozápadním cípu. Oppidum bylo důležitým regionálním výrobním centrem zapojeným do sítě dálkového obchodu a zřejmě hrálo i důležitou úlohu v náboženském životě tehdejší společnosti. Konec oppida souvisí nejspíše s úpadkem keltské moci v Čechách během 2. poloviny 1. století př.n.l. Nejspíše nezaniklo násilnou cestou, ale bylo opuštěno. Klíčový význam pro existenci každého keltského oppida mělo opevnění. V Třísově byla nejmohutnější fortifikace vybudována na jeho nejsnáze přístupném západním okraji. Šlo o sypaný, dřevěnou konstrukcí zpevněný, hlinito-kamenitý val opatřený čelní kamennou plentou. Vnitřní hradba byla u základny široká 7 m. Čelní kamenná plenta byla zpevněna svisle zapuštěnými trámy ve vzdálenosti 1,5 m od sebe. Nad kamennou plentou a vnitřním nasypaným tělesem stála patrně ještě dřevěná hradba. Vnější opevnění bylo konstruováno podobně. Prostor mezi oběma liniemi opevnění je vyplněn pravidelně se střídajícími nízkými hřbety a příkopy kolmými k liniím hradeb. Jde zřejmě o zbytky zídek, které znemožňovaly případný boční pohyb útočníka v prostoru mezi oběma liniemi hradeb. Tento obranný prvek je v keltském světě zcela ojedinělý. Do hradiště se ze západu vcházelo dvěma branami a nejspíše jednou z východní strany. V keltském oppidu Třísov stávaly obytné stavby, někdy i na kamenných podezdívkách. Vnitřní plocha oppida byla zastavěna asi hospodářskými objekty o rozměrech 7-9 x 3-4 m s kůlovou (sloupovou) konstrukcí stěn.
Nedaleko třísovské železniční zastávky stojí mohutná, přes 200 let stará, památná lípa (výška 31 m, obvod 7 m).
Dívčí Kámen
Na místě dnešního hradu stávalo pravěké hradiště. Jméno Dívčí Kámen je pravděpodobně starší než hrad, který zde byl postaven. Vyplývá to z listiny z roku 1349, jíž Karel IV. dovoluje Rožmberkům „postavit v Českém království hrad, nazvaný v českém jazyce Dívčí Kámen.“ Rožmberkové jméno podle tehdejší módy poněmčili na Maidštejn. Výstavba hradu probíhala nepochybně velmi rychle. První zmínky o purkrabství se objevují již o 11 let později, roku 1360. Přestože byl hrad na svou dobu moderním a pohodlným obydlím, nikdy se nestal trvalým sídlem vrchnosti, jeho funkce byla především mocensko-správní. Roku 1394 zde byl krátce vězněn král Václav IV. Hrad většinou obývala stálá posádka, které velel purkrabí a která spolu s ním čítala deset mužů. V roce 1506 se Petr z Rožmberka rozhodl hrad dále neudržovat, zařízení přestěhoval do Českého Krumlova a v roce 1541 se o Dívčím Kameni písemné prameny zmiňují jako o pustém hradu. Po 500 letech od opuštění rodem svých zakladatelů přešel do vlastnictví obce Křemže. V prostorách hradu jsou pravidelně pořádány koncerty, historická, šermířská a divadelní vystoupení, středověké trhy, přednášky a výstavy. Díky kombinaci skalního útvaru, meandrujících vodních toků i zásahu člověka je tato oblast velmi pestrá z botanického i zoologického hlediska. Proto byla oblast hradu vyhlášena přírodní rezervací, která je zároveň součástí CHKO Blanský les.
Kleť - 1 084 m n. m.
Kleť je nejvyšší horou Blanského lesa. Je místem jedinečného kruhového rozhledu. Rozhledna zde byla budována v letech 1822 – 1825. Jedná se o nejstarší kamennou rozhlednu v Čechách, z níž je za chladného počasí vidět až na alpské vrcholky. Sto let po založení rozhledny, v roce 1925, byla na Kleti vystavěna horská turistická chata. Dnes je Kleť dostupná po turistických trasách z několika míst v regionu – například z Českého Krumlova, Zlaté Koruny, Holubova, Křemže, Brloha a Chvalšin. Na vrchol (a zpět) je možné se dopravit sedačkovou lanovkou z Krásetína u Holubova. V letech 1958 – 1961 zde byla svépomocí vybudována dnes světoznámá hvězdárna a planetárium.
Český Krumlov
První zmínka o Krumlově je v písemnosti z roku 1253, kde je označován coby Chrumbenowe [Křivý luh]. Název vznikl z tvaru území města, které leží v meandrech řeky Vltavy. Nejstarší osídlení je datováno do starší doby kamenné (70 000 – 50 000 let př.n.l.). Město vznikalo ve dvou stavebních etapách. Jeho první část vznikla spontánně pod krumlovským hradem. Nazývala se Latrán a osídlili ji především lidé podílející se na zajišťování hospodářského chodu hradu. Druhá část města byla typickým příkladem osídlení založeného na „zelené louce“ a dispozice města ve tvaru typického kolonizačního půdorysu s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Tato část města byla jako obchodní osada poprvé zmíněna r. 1274. První písemné zmínky o skutečném městě pocházejí již z roku 1309 z listiny Jindřicha I. z Rožmberka. Za vlády Josefa Adama ze Schwarzenberku Český Krumlov překročil pomyslné hranice provincionality a úrovní svého stavebního dění, kulturního a společenského života se zařadil na úroveň předních šlechtických sídel ve střední Evropě. V 19. století Český Krumlov ztratil svůj charakter šlechtické rezidence a město nebylo ani tehdy průmyslovým centrem. To jsou důvody, proč si město uchovalo svůj renesančně barokní charakter a mladší stavební zásahy se ho dotkly pouze v nepodstatné míře. Od poloviny 60. let 20. století je věnována péče o uchování památkové hodnoty města Český Krumlov (r. 1963 vyhlášena městská památková rezervace), které je od r. 1992 zařazeno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Hluboká nad Vltavou
Asi v polovině 13. století byl na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou postaven raně gotický hrad. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně český král Václav I. Založením hradu chtěl zabránit rozšiřování hospodářské a politické moci pánů z Růže [Vítkovců] na jihu českého království. Hrad prošel ve své historii několika přestavbami. Kolem roku 1830 se tehdejší vlastníci, mladí manželé Jan Adolf II. ze Schwarzenberku se ženou Eleonorou, začali zabývat myšlenkou na přestavbu již nevyhovující barokní Hluboké v duchu sílícího romantismu. Chtěli v Čechách vybudovat elegantní venkovské sídlo podle anglického vzoru, aby co nejvíce odpovídalo tudorským sídlům s četnými věžemi, cimbuřími a arkýři, jak se s nimi seznámili za svého pobytu v Anglii. V blízkosti zámku se rozprostírá zámecký park v anglickém stylu. V původní jízdárně se sálem s otevřeným krovem jsou dnes instalovány sbírky Alšovy jihočeské galerie.
Lipenská přehrada
První poválečné vodní dílo, bylo vybudováno na horním toku řeky Vltavy u dřevařské osady Lipno s cílem využití energetického potenciálu řeky. Byly zde postupně vybudovány dva přehradní stupně. Lipno I je hlavní přehradou, níže po proudu byla nad Vyšším Brodem postavena přehrada Lipno II jako vyrovnávací nádrž pro vodu vypouštěnou z horní přehrady. Vodní dílo vzniklo v letech 1952 – 1959. Jezero v krásném prostředí Šumavy je právem nazýváno jihočeským mořem a je využíváno pro letní rekreaci, plavbu po jezeře a efektivní rybní hospodářství. Jedná se o největší vodní plochu v České republice. Dosahuje délky 44 km a v místě největší šířky u Černé v Pošumaví činí vzdálenost obou břehů až 14 km. Jezero má průměrnou hloubku 6,5 m, maximální hloubka je 21 m a plocha vodní hladiny je 4 659 ha.